Jdi na obsah Jdi na menu
 


Křest románu PRŮVODCI v klubu Atlantik

22. 11. 2008

   Na křtu jsem nechtěl nijak detailně hovořit o románu Průvodci - měl jsem pocit, že bych možná cosi zakřikl. Ani teď nehodlám popisovat, jak čtvrteční setkání 20. listopadu 2008 v Atlantiku vypadalo, protože všechno podstatné je verbálně nepřenosné. Řeknu jen tolik, že všechno dopadlo dobře, protože skutečným hlavním hrdinou toho večera byla knížka Průvodci. A tak to má při křtu být.

   Nikdo tentokrát příliš nerozprávěl. Místo toho dostala příležitost muzika. Duo pan Wlk a Mates se saxofonem a piánem, Ondřej Hrbáč s kytarou. Tedy už kulturně ostřílení hudebníci z Bezejmenné skupiny. Premiéru měla také úplně nová píseň s textem Karla Čížka, povedená převelice! Pamatuji si slovo, kterým začíná: "SAJ!" Takže tak budu nazývat celou píseň aspoň do doby, než zjistím, jestli se náhodou nejmenuje jinak. Setkal jsem se konečně i s fotografkou Janou Sovadinovou, jejíž fotografii, která se nachází na přebalu Průvodců, beztak všichni považují za malbu či grafiku. Otevřeli jsme spolu výstavu a fotografie Jany Sovadinové si tak můžete v klubu Atlantik prohlížet ještě několik týdnů.

   Kmotrem románu se stal Mistr knihařského řemesla, z jehož rukou vzešlo obrovské množství nádherných uměleckých vazeb. Pan Heřman Neumann. Jsem moc rád, že tam byl, a chtěl jsem mu udělat radost malým videoklipem sestříhaným z televizního pořadu, jehož byl pan Neumann před lety hlavním hrdinou. Nepovedlo se. Nejspíš jediný kiks celého večera - a samozřejmě za něj může technika. Projektor se rozhodl, že nenaváže spojení s počítačem. Jak jsem se zavázal publiku: techniku už na svých akcích nechci a nepustím ji tam. Výjimku hodlám udělat jen s mikrofonem a osvětlením - to aby divák slyšel a viděl...

   Pořad skončil kolem deváté večer, podepisoval jsem knížky v setmělé kavárně klubu Atlantik na desce klavíru a bylo mi hezky. Co k tomu dodávat víc? Pak jsme se s přáteli sebrali a šli to zapít a zaklábosit do blízkého Divadelního klubu. Šlo nám to dobře, mnohem lépe, než to ranní vstávání do práce. Ale studenti mě v tom v pátek ráno nenechali. Většinou jsem v hodinách jen nadále podepisoval.

   Průvodci byli pokřtěni a rozlétli se do světa. Děkuji těm, kdo se jich ujali a budou jim ukazovat cestu.

 

 
 

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA