BEZEJMENNÁ SKUPINA na úsvitu listopadu
Sál Kulturního centra Poruba byl zcela vyprodán. Posledních několik desítek návštěvníků už pořadatelé vpouštěli zadarmo, protože chyběly vstupenky. Celkové "skóre": přes 100 diváků na pátečním večeru ostravské Bezejmenné skupiny.
Nápad uskutečnit uměleckou revue pro změnu i někde jinde než v klubu Atlantik se ukázal být nadmíru šťastným. Když jsem několik dní před vystoupením zval své přátele a studenty, prorokoval jsem pořad zhruba hodinový ("Maximálně kolem hodiny a čtvrt, protože v tom bude jedna čtvrthodinová přestávka na kafe," říkal jsem.). Jako prognostik či odhadce nestojím za nic. Program, který začal něco málo po sedmé, zakončovalo poslední hudební číslo kolem čtvrt na deset večer!
Jak bývá na akcích Skupiny běžné, šlo opět o pestré pásmo různorodých vystoupení. Ta však měla tentokrát přesně stanovenou "divadelní" dramaturgii, zajišťovanou především charismatickým hlasem moderátorky a recitátorky Jany Balcarové. Její hlas přednášel do neproniknutelné tmy sálu úryvky z díla jednotlivých autorů, načež se na jevišti pozvolna "rozednilo" a dotyční přicházeli, aby publiku nabídli nejnovější ukázky svých básní či povídek. O koho přesně šlo? Veronika Špornová, Daniel Ševeček, Jan Ostřanský, Karel Čížek, Martin Muller (s přehlasovaným "u", které tu zase marně hledám). A ke slovu jsem se dostal i já, trochu nostalgicky, řekl bych.
Mluvené slovo se tentokrát pravidelně střídalo s hudební produkcí. Kromě již veřejně proslavené a chvalořečené hudební sestavy TŘI (Ondřej Hrbáč, Tomáš Uvíra, Filip Lombart), která celý večer úspěšně a vtipně "kořenila" muzikantsky vybroušenými skladbami na mé staré či novější texty, starala se o zábavu a atmosféru rovněž nově vznikající hudební skupina DVA (jde ovšem o prozatímní název, jak jsme se přímo během večera dozvěděli od zpěváka a baskytaristy Václava Merty). Díky tomu, že nás zde (na rozdíl od Atlantiku) nebrzdila žádná technická omezení (především možnost nazvučení nástrojů), měli mnozí diváci možnost slyšet písně obou kapel vůbec poprvé v kompletním aranžmá. A myslím si, že byli více než spokojeni - pokud se dá tedy věřit potlesku a spontánním ovacím.
Považuji tuto listopadovou kulturní "sešlost" za prozatímní vrchol ve výčtu akcí Bezejmenné skupiny a doufám, že své diváky neomrzíme ani v budoucnu. Už jen v Kulturním centru Poruba jsme předběžně přislíbili další vystoupení na měsíc únor... A že bude co slavit - Bezejmenná skupina se tou dobou dobatolí k prvnímu roku své existence.
