Bezejmenná Literární Skupina na divadelním Majáku
Bezejmenná Skupina na divadelním festivalu Maják 2008
Úterní pozdní odpoledne 13. května 2008 patřilo amatérskému divadlu. Ostrava poskytla svou nezaměnitelnou a inspirativní atmosféru festivalu Maják, který lákal své návštěvníky hned na tři divadelní scény – do klubu Parník, Komorní scény Aréna a do klubu Atlantik v ulici Čs. legií. Naše Bezejmenná Literární Skupina byla poněkud překvapena, když nám dramaturgie nabídla účast na této akci, ale jak řekl v úterý večer při zahájení druhého dne festivalu dramaturg Vladimír Šmehlík, „Ostrava vítá divadelní soubory dokonalé, méně dokonalé a nakonec i ty, které nemají s divadlem skoro nic společného.“ A tak jsme se uklidnili.
Hudebně-literární pořad, pro nějž jsme měli vymezených pouhých padesát minut, nabral od počátku na dynamičnosti. O poetický úvod se postaral středoškolský profesor ostravského Gymnázia Olgy Havlové a dosud utajený milovník bendža Jiří Sovadina ve spolupráci se saxofonistkou Marcelou Božíkovou. Poté všechny přítomné přivítal ostravský básník Lukáš Bárta, který se pokusil vysvětlit zdánlivě nesrozumitelné téma večera „Polovina července“ těmito slovy: „U moderního autora se očekává jakýsi vývoj. A tak jsme se rozhodli vyjádřit cestu od někdejších májovců až k nám symbolickým způsobem. Zvolili jsme metodu v podstatě matematickou. Májovci se v roce 1858 logicky hlásili k měsíci květnu. Pokud se za každých 100 let, které uplynuly od vydání slavného almanachu Máj, posuneme vpřed o jeden kalendářní měsíc, pak se po těch sto padesáti letech dostaneme zhruba do půlky července. A to je právě naše dnešní společné téma, které se objeví v poezii, próze i dramatu.“
Na sympaticky útulném pódiu klubu Atlantik se pak v rychlém, ale nikoli uspěchaném sledu střídali členové Bezejmenné Literární Skupiny Veronika Špornová, Martin Müller, Jan Ostřanský, Karel Čížek, Kateřina Výtisková, Daniel Ševeček a Lukáš Bárta. Někteří z nich zakomponovali červencové téma do zbrusu nových veršů, jiní se nechali inspirovat ke tvorbě povídkové. Prostor dostala i vzpomínka na ruského mistra Daniila Charmse, když členové Skupiny zinscenovali jeho krátký několikaminutový skeč s názvem „Prší a prší“. Se svou „miniaktovou“ hrou překvapili i Daniel Ševeček s Kateřinou Výtiskovou. Do naprosto nenazkoušeného, improvizovaného dramatického kusu zaangažovali všechny členy Skupiny, v epizodní roli pak vystoupil i jeden z diváků. To vše v duchu hravosti a odhazování zbytečného studu, což diváci od počátku večera vycítili a pomáhali svými spontánními reakcemi udržovat již tradičně skvělou „atlantickou“ atmosféru. A aby se lidem z přemíry mluveného slova netočila hlava, nechyběl ani stálý spolupracovník Skupiny Ondřej Hrbáč, který zazpíval v premiéře novou píseň s názvem „Němá sonáta“ na text Lukáše Bárty.
Hudebně-literární sešlost kolem osmé večerní skončila, aby mohli dostat jevištní příležitost i další hosté letošního Majáku, ohlasy na chodbách i na ulici se zdály jen a jen pochvalné. Většina členů Skupiny má touto dobou čerstvě po maturitě, mnohdy i po přijímacích zkouškách na vysoké školy. Mnozí míří z Ostravy pryč, do Brna či Prahy. Nezbývá tedy než doufat, že se Bezejmenná Literární Skupina i přesto brzy sejde, třeba zrovna někdy v polovině července, nebo na podzim, až se lidé vrátí od moří a řek a zatouží po kavárenském stínu a zurčení slov.
