JENOM NAHLÉDNOUT

Mostů pár přejdeš, dlouhé letištní haly,

chvění v prstech máš, dívky na dešti stály,

zbrusu nový pas, zbrusu zbarvená ústa,

v tepnách mladá krev – možná jen trochu hustá.

Boty šlapou svět v malou zmodralou kouli,

plamen na víčkách v dětský pohled se schoulí,

koně na loukách vzpurně vzdouvají hřívy

a tvůj jistý krok zdá se mi dnes ňák křivý.

Ref.  Jenom nahlédnout za roh,

         jen tři prstíky hřát,

         jenom nadzvednout plachtu,

         říct ti několikrát,

         že je pozdě se vrátit,

         že je pozdě jít spát,

         ale vzbudit se nesmím

         a ty nesmíš se bát.

V nohách hebký plyš, tvoje napnutá kůže,

dávno ztuhlý křik, co teď popraskat může,

znáš mě jak svůj stín a já chápu to stěží,

trčím v kolonách – a náš čas pořád běží.